Chmurné srdce

Stála tam sama, uprostřed cesty,

mysl temná jak dno oceánu.

Zpívala, šeptala, mluvila z cesty,

chtě zasadit si hořkou ránu.

Nechtěla zůstat mezi náma,

srdce pusté jak vyprahlá poušť,

Ona jediná, stála tam sama,

toužila skončit a stisknout spoušť.

Nechtěla už být na naší straně,

Vábila ji cesta smrti,

Trhala s životem na hraně,

Proč tak neúnosně drtí?

Však naproti, na druhé straně cesty,

čekal na ni On a čekal vytrvale.

Usmíval se mile, hezky,

Ba nestačilo být tu pro ni stále.

On chtěl ji spatřit, ale neviděl ji,

Ona nechtěla, a pak spatřila

jeho smutný úsměv jenom pro ni,

Smrt ji však pořád vábila.

Pak za mlhavou oponou,

'Co nastane pak?' Zeptá se.

'Překonáš sebe samotnou?'

Zalykavě podívá se.

'Před tebou je cesta nová'

A Ona odložila chmurný skon.

Pro ni to jsou jemná slova,

Jenž v ní vyvolat mohl jen On.