Zlatá kočka

Byla jedna zlatá kočka,

svítila jí zlatá očka.

Drápky celé ze zlata,

klepou, škrábou na vrata.

Dvířka tmavá, poškrábána,

je z nich nyní zlatá brána.

Kočka zlatá, cení zoubky,

otírá se o obroubky.

Ty se také ihned mění.

Mění se hned v celé jmění.

Kočka ale pokoj nedá,

po chodníků klidně běhá.

Ve zlato se změnil hned,

zlatavý jak čirý med.

Zlatá šelma láskou lísá,

nic než sochu však nezíská.

Kočka vrní, mňouká, přede,

jediné, co ale svede,

žádná jiná, jako tato,

změnit cokoliv na zlato.

Nakonec však pojde hladem,

zlaté myšky nechá ladem.

Zlatý pramen pít nemůže,

seschne její zlatá kůže

a sama se pak stane ráda

soškou z kočičího zlata.