středa 27. prosince 2017

Mohlo by snad?

Jak je dlouhá tahle stěna?
rozohněná ve mně vřela
Jak se dostat přes oktávu?
zahalenou v nočním hávu
Jak vyzpívat tvoje tóny?
uvězněné, chladné zóny

Mohlo by snad srdce mé
bíti z lásky bezedné?
Mohla by snad duše má
číst ta slova toužebná?
Mohla by snad klidná mysl
změnit chaos v čistý smysl?
Mohl bych zastavit čas?
slyšet znovu sladký hlas
lásky, která proudí tělem,
duší, srdcem a mým perem

Bych ti napsal báseň sladkou
se vším všudy, jen ne s láskou

neděle 17. prosince 2017

Stíny

Stíny šedivé se plazí kolem sila
Plní hvězdný prostor, kéžby tady byla
Protože se stmívá velká černá díra
spí šumí a do sila se dívá

Celá celistvá se směje do obzoru
Celá potemněla zahalená vzdoru
Stmívá celá okatá černá pověrčivá
kéž by tady byla, moje milá víla

Skáče po peřinách, jak pták z oblak se dívá
dívá se po nás všech, jak se opět stmívá
V dálce slyší zvony hlasité a štěkot psů
Tíží jí čerstvý spánek a neúkladnost snů

Není to jisté, že nebyla by jiná
Já však jinou nechci, to mě hrůza jímá
Milovat se v nebi, kde světlo září vzhůru,
pokaď bledá líce mohou dosud vzplát
nebeským plamenem se na vše podívat
a ctnosti se uklánět neb vždy mě bude hřát