pátek 31. března 2017

Zpívám si pod širým nebem

Zpívám si pod širým nebem,
plaším zvěř svým krásným zpěvem,
nikdo neví, proč to dělám,
ale já si pokoj nedám.


Ruka vede písmo svaté,
plácám páté přes deváté,
nikdo neví vlastně proč,
jedu dál jak kolotoč.


A pak linky, mastné skvrny,
na podlaze uschlé trny,
chutí inkoustová čára,
barevné něco až do rána.


Nikdo neví proč to dělám,
však já se toho ale nevzdám,
je to jako čistá droga,
uvnitř spalující touha.


A pak… když je to únavné,
pak zavřu oči bolavé,
snad usnu, sen mě volá,
a ráno… ráno jedu znova.

sobota 25. března 2017

Nemoc zvaná emoce

Jak hořké pro nás musí být,
zklamání, smutku, žalu, bolu,
jak se s tím vším dá jen žít,
bez použití ethanolu?

Jak sladké zavřít oči jen,
štestí, lásky, radosti,
žít a cítit krásný sen,
touhám činit za dosti,

Na světě velké utrpení,
říkají mu pocity,
trápit se, to pro mě není,
kolísám, city opitý,

Bolí, ale nemějte strach,
vydržím to… tak… nějak.

středa 22. března 2017

Dělníkem

Na levém kraji břehu sníme,
sníme neobvykle hlasitě, a tak…
o tom jak svět proměníme,
trápí nás bída, od dravců tlak.
Že jednoho dne budem recitovat
ve skupině jako jeden muž
s ním lepší žití požadovat.
Nejsme na to staří už?

neděle 12. března 2017

Hned

Co vám chci, se snadno neříká.
Nechal jsem se stáhnout, chci se vrátit zpět, jak?
Nemožné, jen zapomenout. Kéž by!
Trnem v patě se stalo. Dráždí mě, že?
Cestou vrátit se chci, kterou? Není, možná je.
Přesto ten kraj znám. Ano, už jsem tu byl.
Nádherné, ale bolestivé.
Jestlipak je jen hlavě.
Není to bolest, co břehy omývá, ale voda.
Voda není bolest, ale život.
Životem dál sní, jak nocí a dnem žije.
Musím něco udělat.
Udělat cokoli.
Právě teď.
Hned.

úterý 7. března 2017

Cestou

Cválal jsem cestou obsypanou prachem,
přede mnou, jako duch, strom se zjevil,
já náhle vykřikl, zlomil se a pádem,
narazil si kostru a v tom jsem zavyl.

Nebylo prvně, co jsem pad,
nebylo prvně, co kůň se vzepjal,
jako tanečnice, s krokem vzad
jsem se sehnul a trávu objal.

Pojednou jsem vzhlédl zpět,
na obloze vlna a pod ní zelená,
a pod ní zas kůra a ještě níž květ,
pod modrým kalíškem znovu zelená.

Jak nikdy v době jiné jsem si přál,
bych už dříve zažil tento pád,
bych už dříve sinalé brýle sňal.
Jak já tu cestu mám jen rád!

čtvrtek 2. března 2017

Do hlubin, Vytrvat

Do hlubin
Tentokrát z jiné umělecké sklenky - tuší na papír. (btw.: Ne, není to svíčka!)

No,…tak aby to někomu nebylo líto:

Vytrvat


Vzdal bych se snů, co den mi jich dal,
vzdal dřív, než bych křídla rozepjal,
vzdal bych se na věky času žal,
co den mi jich dal, můj život znal,
troufaje vzdal bych se lící žár,
však byl jsem to já, kdo nevnímal?