pondělí 20. února 2017

Pro duši a život

Pro vlhké oči a čistou duši,
pro suché rty a zkalenou touhu,
pro rudé maso a bělavé kosti,
Života trochu, života trochu.

Pro křehké ruce a slané slzy,
pro citlivé uši a měkká prsa,
Život končí brzy, končí brzy,
pro nos, co tak neklidně dýchá.

Pro jemné obočí, pihy a bradu,
Život dál stoupá, plyne v nás,
pro srdce a jedinou představu,
pro myšlenku lásky, pro jediný vlas.

Život na vrcholu a přeci tak nízko,
pro nehet, pokožku a řasy,
pro jediný dotek života blízko,
pro touhu užít si života krásy.

úterý 14. února 2017

Zamilovaný

Vybledlým krajem jsem se toulal,
a asi jsem se zamiloval!

Vlhká tráva, mlžná páska,
říkám vám, toť jest jen láska.

Miluji ho celou svou duší,
šeré lesy malované tuší,

Jemný vánek, líbám ho ve svých snech,
ulpívám na věky, vřesu a jeho rtech.

Vzdychám, kdykoli se stane,
mé půdě, srdcem milované.

sobota 11. února 2017

TOALEŤÁK

Hebká role papíru, povětšinou bílá,
každý si svůj zadní otvor přec něčím utírá,
ano správně, je to on, námi všemi známý,
záchodový šampión, vhodný do nesnází,

    kamarád do deště, do průjm-průtrže,
    i když se krapet rozpustí, vždycky ti pomůže,
    obinadlo, plátno, závěs, nebo vajka pro váš stát,
    tímto vším se může tento skvělý předmět stát,

pokud vám to nedochází, o čem tady píšu,
přečtěte si nadpis, ať se neupíšu,
je to toaleťák kámo, nic víc a nic méně,
používáte ho všichni, prakticky denodenně,

    kdyby někdo neměl zdání, co to má vlastně být,
    vypni facebook a mazej si to ihned vygůglit,

vždyť to každý dávno už z mateřské školky zná
Za prvé: utři půlky, než se to rozsedá,
Za druhé: hoď ho do mísy, neshovávej nikde,
Za třetí: spláchni a bež si ihned umejt ruce mýdlem,

   (Hmm, jestli si myslíš, že je náhoda, že je ve slově toaleťák 42 písmen, tak ó né, to se zatraceně pleteš.)

úterý 7. února 2017

Holubice

 Holubice slétla kolem, já tam jen tak stál,
jiskra zažehla plamen a ten pak prudce vzplál.
 Oheň zářil jasně, jako slunce na nebesích
a pak se ztratil kdesi, kdesi v temných lesích.
 A mezi těmi stromy, kde se ztratila,
vyrostla nová pochodeň, naději vrátila.
 Já tam jen stojím, oči plny světla.
Sleduji tu chvíli, kdy ta holubice vzlétla.

středa 1. února 2017

Alfréd, migrénová sezóna

   „Bylo to už měsíc, ale nikdo se mi zatím neozval. Skoro to vypadalo, že mě úplně zazdili. Myslel jsem si to, alespoň do té doby, než se u mě spustili první abstinenční příznaky. Bylo to divný, protože žádný návykový látky neberu. Přišli si pro , nebo možná pro . Nevím. Ani jsem nečekal,…že to dopadne takhle. No co, někdy se to stát muselo. Ale pro všechno na světě, proč zrovna mně?“

   Otevřel oči do nového dne. Z počátečního zamlženého pohledu se utvořila jasná a ostrá rovina světel a barev, která bez lítosti pronikla Alfrédovi přes sítnici až do limbického centra v mozku. Byl to nádherný sen, pomyslel si. Škoda, že ho ty neonová světla musely vzbudit zrovna ve chvíli, kdy byl nejkrásnější.