Byla to rosa,
tak něžná a studená, jako sama mlha,
padá, skrápí půdu živnou,
mění prach v život a jeho,
kořínky splývají s ním samotným.
Kam? Jakým se ubírá směrem?
Dnes, zítra. Mění se,
stále, bez přestání, roste a sílí.
Možná, že jednou přeroste
i samotnou smrt.
Žádné komentáře:
Okomentovat