Cválal jsem cestou obsypanou prachem,
přede mnou, jako duch, strom se zjevil,
já náhle vykřikl, zlomil se a pádem,
narazil si kostru a v tom jsem zavyl.
Nebylo prvně, co jsem pad,
nebylo prvně, co kůň se vzepjal,
jako tanečnice, s krokem vzad
jsem se sehnul a trávu objal.
Pojednou jsem vzhlédl zpět,
na obloze vlna a pod ní zelená,
a pod ní zas kůra a ještě níž květ,
pod modrým kalíškem znovu zelená.
Jak nikdy v době jiné jsem si přál,
bych už dříve zažil tento pád,
bych už dříve sinalé brýle sňal.
Jak já tu cestu mám jen rád!
Žádné komentáře:
Okomentovat