Z žalu šál, co temnota ti vine,
studu háv, obnažený nepomine,
světlo města rozvíří ti bol,
vzpomeneš si, teď však smíchem ho skol,
neb není jiné myšlenky než té,
co připomíná chvíle radostné,
kdy běhali jste bosi trávou polonazí
a tváře ruměnkové od popelavých sazí
smíchem káceli jste temné lesy,
tvořili zámky lásky v srdcích kdesi
přátelství, rána se zahojí,
ale šrám se zůstat nebojí
Žádné komentáře:
Okomentovat