Dívka, květ a život

   Na dlaň se jí snesl květ. Byl modrý, jen okraje okvětních lístků byly nažloutlé. Uprostřed, tam, kde to každá včelka má nejraději, bylo černo.
   Zadívala se na kvítek a zamyslela se nad tím, kde se tu vzal. Z jakého stromu přiletěl?
   Prsty opatrně sevřely květ a zmizely ve vlasech. Vítr je rozčeřil, stejně tak jako její šaty. Zavlály nad vysokou trávou a pomalu se opět snesly ke kolenou. Kdo ví, kam ji zanesou tentokrát.
   Louka setá tisíci žlutých a oranžových květů ožívala pod prosbou dorážejícího větříku jako moře s bijícími vlnami.

   Vykročila do nového života. Její bosé chodidlo se zlehka zabořilo do chladivé hlíny. S dalším krokem další a za ní se objevovaly obtisklé stopy. Vlhká půda se jí drolila po hřbetě chodidla a zanechávala po sobě barevnou šmouhu. Tak takový je život.
   Zamyšlená zrychlila a poskočila. Vítr jí obeplul tvář a rozčísl vlasy. Modravý kvítek se uvolnil a spadl na rameno. Z něj pak sklouzl podél šatů a vzal si ho vítr. Jemný vánek jí pohladil obočí. Cítila jeho dotek na uších a na krku. Tak takový je život.
   Došla na konec louky. Možná tu končila, ale na každém konci něco nového začíná. Tu začínal růst les.
   Pomalým a dlouhým krokem se přenesla přes práh lesa a noha se jí otřela o list. Lehké zašimrání v oblasti stehna jí přivodilo prazvláštní pocit. S každým dalším krokem se jí na chodidla lepilo jehličí a popadané lístečky. Vzduch v lese byl jiný, dusnější. Přesto si ho vychutnávala plnými doušky. Tak takový je život.
   Uprostřed lesa hučel potok. Oblázky posetý břeh se třpytil od poledního slunce, které si prorazilo skrz větve svou cestu.
   Stoupla na kameny a pocítila dotek vody. Zaschlá hlína s jehličím se smyla z nohou a její ruce je následovaly. Klekla si do potůčku a dlaněmi čeřila proud. Naklonila se. Konečky vlasů se namočily a pluly s proudem kam až dosáhly. Odhrnula si pramínek z čela a omyla si tvář vodou. Tak takový je život.
   Na druhém břehu rostl stromek. Úzký kmen a dlouhé větve, na nichž rozkvétaly čerstvá poupata. Jeden z kvítků byl už plně rozvinutý. Byl modrý, jen okraje okvětních lístků byly nažloutlé. Uprostřed, tam, kde to každá včelka má nejraději, bylo černo.
   Tak takový je život. Byl nádherný… až na to, že byla sama.