Princ Nesiar, část VI.

   Zahalenec se zčistajasna zjevil na nádvoří. Pocházel se kolem a přitom si prohlížel mrtvoly jako sestřelené ptactvo.
   Když ze zámkových dveří vyběhla Nera s Lysionem, věnoval jim jen opovržlivý úšklebek. Tentokrát byl pro všechny vidět. Do hladka oholená tvář se škodolibě usmívala na celý zámek. To ozbrojený Lysion se při pohledu na mrtvé zamračil. Tím víc se mračil na zahalence v bronzovém hávu.
   „Kdo jsi a proč mi zabíjíš podřízené?!“ vyštěkl na něj, přičemž si dal záležet na tom, aby jeho tón vyzněl zcela bez úcty a s pohrdáním.
   „Jdu si pro Nesiara.“

   „Na to se tě nikdo neptal!“ odsekl Lysion a úkosem pohlédl na Neru, která mu oplatila sotva znatelným zavrtěním hlavou.
   „Jdu si pro Nesiara,“ zopakoval Sarvent a postoupil vpřed.
   „Jestli udělá ještě krok, …“ řekl dost nahlas Lysion, aby ho zahalenec slyšel.
„…tak ten masový závitek naporcuju!“ Sarvent se zasmál.
   „Máš odvahu, mistře, ale něco ti chybí.“ V ruce se mu zhmotnil luk.
„Schopnost vyhnout se nevyhnutelnému.“
Vzduchem prosvištěl šíp a zastavil se až o plátový nákrčník Lysionovy šíje. Stalo se to tak rychle, že si střely sotva někdo všiml. Lysion se zapotácel a padl na znak.

   Nera neváhalo ani okamžik a ztrhla z krku svůj magický krystal. Válečník zachrchlal. Magický šíp zmizel a z krku mu vytryskla dosud zadržovaná krev. Nera přiskočila, navlékla mu tkaninu přes hlavu a rychle zavázala. Krvácení okamžitě přestalo. Lysion se usmál a s ústy plné krve sotva zřetelně promluvil.

   „Vsadím se, že když do něj píchneš…vyteče z něj…kuřecí se špenátem.“

Nera se chabě pousmála.

   „Vydej mi Nesiara, ženo! Bez svého krystalu jsi proti mně bezmocná a pochybuji, že ho necháš vykrvácet. I tak se zadusí vlastní krví, tak mi hned vydej prince!“

Nera vstala, tasila otcův meč.

   „Není tu. Táhni pryč a nevracej se!“

Zahalenec se dosyta zasmál.

   „Máš mě za hlupáka, Lysiano? Vím, že tu je a ty mi ho vydáš, jinak…“

   „Jinak co? Zabiješ mě?“

Zahalenec mávl rukou.

   „To mi ale Nesiara nedá. Ne, tak snadné to nebudeš mít. Nejprve mě za ním zavedeš, pak si tě před jeho očima vezmu, tak, jako jsem si vzal Manér. Pak se sem vrátím a zabiju Lysiona, pomalu a bolestivě, zatímco ty se na to budeš dívat, o to se postarám. Nakonec, až ti už nezbude žádná slza, ti vypálím tvé mokré oči a také tě zabiju.“

Nera předkročila před Lysiona s měčem bojovně vztyčeným před sebou.

   „To by mne zajímalo, jakým kouzlem mne donutíš, abych tě za ním zavedla.“

Sarvent se zavřenýma očima se zhluboka nadechl, jakoby se nemohl nabažit čerstvého vzduchu kolem sebe. Koutky úst se potutelně usmíval, zvedl ruce a protáhl se.

   „Přesně tak, Lysiano. Kouzlem.“ Z dlaně mu vyrašil zelený šlahoun světla, kteý se jako bič omotal kolem Neřina krku. Zalapala po dechu a klesla na kolena. Sarventovi vzplály oči a šlahoun zmizel. Když přišel k bojovnici, mávl rukou a ona vstala. Její oči byly bez lesku a jejich barva byla podivně mdlá.

   Sarvent se jí zadíval do vybledlých duhovek a zeptal se: „Tak co teď? Co uděláš teď?“

Nera neodpovídala, jen civěla před sebe svým prázdným pohledem a bledou tváří.

   „Ptám se tě…,“ zašeptal a pak zvýšil hlas. „Co teď u…“

   „Zavedu tě za Nesiarem, můj pane.“ Její slova byly cizí, přesto vyšly z jejích úst a jejím hlasem.

   „Tak dobře, když o to tak žádáš. Zaveď mě za ním, hned!“

   Bojovnice se otočila a vyšla k zámku. Sarvent ji následoval. Lysiona i nádvoří však nechali za sebou.

   Artyl se naposledy podíval nahoru. Obloha byla rudá a Sarvent, který se tyčil nad ním, ještě víc.

   „Zklamal jsi mně, čaroději, “ uslyšel z jeho úst. Z úst, které nebyly vidět.

„Nesplnil jsi úkol, který ti byl dán. Nezabil jsi to dítě. Udělám to tedy já. Ne, kvůli králi. Ne, pro Kalmyris. Nebudu mrhat svým časem kvůli ubohé osobní pomstě. Cože? Ty jsi to nevěděl? No, proč ne? Povím ti, jak to tehdy vlastně bylo. Stejně to už nikdo jiný nedozví.“

   Proběhli vstupní halou jako psi, zasavil se teprve až před ocelovými vraty, když spatřili Neru, kráčející jim naproti. Velícímu se ulevilo.

   Jakmile spatřil Neřin výraz ve tváři a zahaleného muže za ní, znejistěl.

   „Co se to děje, má paní? Je to jen cvičení?“

Nera otcovým mečem rozvířila vzduch a ukázala jím na přistavěnou terasovitou chodbu zvenku před zámkem.

   „Tam!“

Sarvent se zastavil.

   „Počkám si, chci to vidět,“ ukázal na zmatenou stráž uvnitř haly.

„No jen do toho,“ pobídl ji.

   Nera neváhala a zaútočila. Vysokým obloukem ťala na velícího skupinky a tomu nezbývalo nic než ustupovat. Kopím odrazil úder a snažil si ji svým dlouhým ratištěm držet dál od těla. Nera se však zhoupla na stranu a mocným sekem z boku mu z jednoho kopí udělala dvě. Důstojník na ní nevěřícně zíral. Odhodil odšťepky na zem. Ostatní vojaci udělali kolem Nery a Sarventa oblouk a obklíčili je, s kopími před sebou ve varovné póze. Důstojník tasil meč.

   „Žádám o vysvětlení, má paní,“ vykoktal ze sebe. Nera prohlédla na Sarventa.

   „Zabij ho. Zabij je všechny.“

Nera se otočila zpět k důstojníkovi. V očích jí planula nenávist. Udělala krok vpřed a důstojník vzad. Znovu se posunula dopředu, když v tom se halou pronesl hlas.

   „Už ani krok, Nero.“ Skrz stěnu z vojáků se prodral král Vesiar, v rukou třímající majestátní meč.

„Nedovolím, aby tvá prohnilá ruka sáhla i na mého syna, Sarvente. Jestli chceš krev, bojuj se mnou.“

   „Nechci krev, jen tvého syna.“

   „Tak to sis vybral špatně. Za svého syna bych položil život.“

   „A položíš…“

   „Proč to děláš? Pověz mi, proč tolik toužíš po naší smrti? Je to jen nevinné a bezbranné dítě.“

   „Sám jsi dítě, Vesiare. Kdybys jen věděl, co z jeho krve vzejde. Kdybys jen veděl, jakou zkázu na nás všechny jeho sémě přivede, kdybys jen věděl, co mi bohyně vyjevily…“

   Říká se, že za všechno na světě může láska. Dva muži vedou spory kvůli jediné ženě. Matka se obětuje pro své dítě, kvůli lásce, kterou k němu cítí. Nelze tomu nijak zabránit. Všechny spory vznikají kvůli lásce. Lásce k někomu, k něčemu. Ať už to jsou peníze nebo děvečka ze sousedství. Láska může sjednotit dvě země, jako když se zacelí rána. Pro lásku se začínají války, ale také končí. Ale všechny trvají jen kvůli její nedostatku. Všechny ostatní důvody jsou jen výmluvy. Vždy je to ale jen o jednom a tom samém. Tak čí je to láska tentokrát?

      -pokračování, snad už poslední, příště :)-