Toužím ráno probudit se do studeného léta,
vítr blouzní po mých listech a životem jen vzkvétá,
však touha má jde ještě dál, pro mne stále blíž,
chci jen ukázat svou stopu, zdali pak mne uvidíš?
Kdysi nevěděl jsem o čem v srdci sním,
dnes už jsem jistý a tichým zavytím,
dát všem alespoň kapičku mých slz a svůj vlas,
nechat své řádky řvát a pak jen ztišit hlas.
Neboť pevně, co v hlavě nosím od brzkého rána
je čistá touha zvolat světem, zpívat jako vrána,
vyrýt rýhu v tvrdou skálu, kde další léta pustly
a bude navždy připomínat, jak z mých rukou rostly.
Žádné komentáře:
Okomentovat