Barvy

I bolest má svou barvu
rudá krev
zelená pravdě
a modrá za lásku
srdce na provázku

Jizva

Z žalu šál, co temnota ti vine,

studu háv, obnažený nepomine,

světlo města rozvíří ti bol,

vzpomeneš si, teď však smíchem ho skol,

neb není jiné myšlenky než té,

co připomíná chvíle radostné,

kdy běhali jste bosi trávou polonazí

a tváře ruměnkové od popelavých sazí

smíchem káceli jste temné lesy,

tvořili zámky lásky v srdcích kdesi

přátelství, rána se zahojí,

ale šrám se zůstat nebojí