Dívka, květ a život

   Na dlaň se jí snesl květ. Byl modrý, jen okraje okvětních lístků byly nažloutlé. Uprostřed, tam, kde to každá včelka má nejraději, bylo černo.
   Zadívala se na kvítek a zamyslela se nad tím, kde se tu vzal. Z jakého stromu přiletěl?
   Prsty opatrně sevřely květ a zmizely ve vlasech. Vítr je rozčeřil, stejně tak jako její šaty. Zavlály nad vysokou trávou a pomalu se opět snesly ke kolenou. Kdo ví, kam ji zanesou tentokrát.
   Louka setá tisíci žlutých a oranžových květů ožívala pod prosbou dorážejícího větříku jako moře s bijícími vlnami.

Báseň bez konce

…a očividně i bez začátku.

Bylo nebylo

Bylo nebylo

Jednoho krásného večera

Chtělo se mi zpívat

Ba u toho ale nebyla

Pak v myšlenku slét

Ó né to pocit byl

A s nádherným hlasem

Jsem o ní snil

Chtěla bys mou ruku ?

Jazykem každý jiný

Cítíš to co já ?

Mě zbyly už jen rýmy

A sním dál

Přestat zatěžko mi je

Rozloučit směšně jak

Když mě celá polije

Věříš v to co bych já mohl ?

Jednou dvakrát mnohem víc

Miluju ach přeskočil jsem

A stejně až moc myslím sic